Pod krucifix.

Tys řekl: „Otče, odpusť viny jim,

neb tito lidé nevědí, co činí.“–

A básník, svěřen věků peřejím,

kde zmítá se a potácí se nyní,

když vidí, že tvá hlava přesvatá

tam na tom kříži krvácela darmo,

že duše lidí dál tmou sepjata,

dál lži a bludů nese těžké jarmo,

když stokrát smích v tvář Pravdy zazebe,

dav chystá na ni hřeby, žhavé kleště

a z trní věnec –: básník za tebe

dí po letech:

– A nevědí to ještě.