pod krušnými horami

pod krušnými horami

krušný smutek vždycky hnil,

nad černými jamami

prach z uhlí člověk pil.

pod krušnými horami

tvář smutku hladově zbledla,

pod žlutými mlhami

bída k ní sedla.

osleply ztichlé sklárny,

zápasem o zisk zrazeny,

a v šachtách robotárny

jsou horníkům šichty kradeny.

hrůza nezaměstnanosti,

rub sytých magnátů,

brnká na housle z kostí

strašlivou kantátu.

s tou hudbou muži tady

jdou na svatbu se smrtí,

divokých šachet černé vnady

nasytí nebo usmrtí.

nasytí na chvilku, usmrtí navždy,

tak jedenáct jich padlo už:

kapitalistické vraždy,

kapitalistický nůž.

tak padli i včera tři na jaře

a dva z nich za kamaráda:

nezapomeňte na skláře

kroupu, smrčka a hübnera.

u košťan kalný ranní svit

a mrtvý před živým stojí:

možno-li k smrti se sjednotit,

nelze to učinit k boji?