Pod kvetoucím stromem.

Před divem, kterým jest

kvetoucí strom,

ve tříšti bílých hvězd

hrál světla lom.

Po snětích svit a svit

a běl i nach

lupenem leckde skryt

zajiskřil v tmách.

Stanul jsem udiven,

ku výši zřel,

jásot půl a půl sten,

ptáček tam pěl.

Jakby chtěl vypěti

radost i ston,

zvonkům jak v objetí

fléten lkal tón.

V té zvuků dvojici

celý svět lkal,

v pocitů směsici

dojat jsem stál.

Vzpomínal na ten čas,

v jarní kdy vzruch

do květů snů svých třás’

písně můj duch!

A jak to dávno již,

jak strom byl jsem,

jediná květů tíž

na pospas všem.

Tenkrát jsem v zkvetlý sad

hrdý moh’ vjít,

cítit se stromů brat,

kvést s nimi, žít.

Vše, co mi život dal,

v tom vidím dnes:

Svědkem stát opodál

vždy v cizích ples.