POD LESY.

Nad plotem hourá šerozeleň,

ztich měsíc mezi dvěma laťkami.

Hučení smrti ve vrcholcích černých

blíží se a vzdaluje,

vzdaluje černě do neznámých lesů.

I osamělý jeřáb vzpomene

zatřást se někdy šeře.

Cvrčku života, proč tlučeš,

slavíku churých brambořišť,

až v jednotvárném rokotání

čas zdá se bolně tát, –

ani tvoje chvíle nestane,

zajdem dřív než hukot těchto hvozdů.