Pod nebem z tyrkysu.

V přesladké záři světlých očí Tvých,

kde plují sny Tvé zlatých na člunech

a o křišťálových kde nadějích

Tvá duše zpívá, jata v tichý vzdech, –

tam unavený spočinul můj duch

a tiše plakal slzy radosti,

tož slzy, které, když jsme došli tuch

svých cíle, – tichý klid když rozhostí

se v mysli naší, – zbožně pláčeme,

v mlhavém zříce v dáli obrysu

Idoly, pro něž mřem a žijeme,

pod nebem čistým, nebem z tyrkysu...