POD NEVIDITELNÝM DROBNOHLEDEM

Když se skláním před globem

sleduji jako v magické kouli

divy kaleidoskopu,

města v něm vrou jako v kotli,

továrny volají dělnictvo k práci,

aby vyráběli v nich příští dobu,

v kancelářích zahajují střelbu psací stroje,

zprávy startují v dálku,

hydroaviony brázdí modř jako orli,

neb jak dětské kočárky oblaků,

rychlovlaky soupeří s nimi,

z velryb se staly zámořské parníky,

člověk chce předstihnout člověka,

rád by byl při křtu Nového Světa,

jehož embryo dosud spí v sopce,

tajemně se připravuje,

zatímně telegrafují seismoskopy zemětřesení,

běsní revoluce a války,

až se číše naplní,

promluví hvězdy,

pak vyvstane kýžené jitro,

jež v slunečném náručí věnuje lidstvu

lepší zítřek.

Tehdy se sdruží ruce budoucích lidí

jak květy v svatebním vínku