POD OBRAZ DOMKU MÉ MATKY.

Ten domek malý, nízký, všední, prost,

půl oprýskaných zdí list kozí halí,

kdys tajil srdce nejryzejší skvost

ten domek malý.

V něm láska bez sobectví byla host,

jak v něm jsme těšili se a jak smáli!

Co život byl, co všecka budoucnost?

Stín v letu píše na zeď: Ideály!

Vzpomínka klene teď jen křehký most

pro duchů kroky... jakoby se bály,

jdou myšlenky... dnes již je minulost

ten domek malý.