Pod obraz Liškův: „Kristus se modlí na hoře olivetské.“ (II. V té době trudu, v ...

V té době trudu, v beznaděje chvíli,

kdy v tobě vidím církev, svoji matku,

že utrpení pominulo v krátku, –

ta myšlénka jak anděl tvůj mě sílí.

Ač dali stráž a kámen spečetili,

dvě noci prošly po velikém pátku, –

stráž synagogy v divém prchá zmatku

a nad tvůj hrob se v slávě anděl chýlí.

Pot krvavý kdes’ ronil ve pokoře,

kde v pouta svá moc jímala tě světská, –

tys’ na nebesa vstoupil na té hoře.

Zřím v duchu svém, za pokoření všecka

jak v aureoly ranní plane zoře

i mojí církve – hora olivetská!