POD OBRAZ POULIČNÍ TANEČNICE Z DELHI.

Štíhlé tílko, smědá líc!

stotisíc

cetek na ňadrech a šíji,

co se v nachu shawlu kryjí

zmije kštic!

Z kořen rozceněný ret,

puklý květ

kaktusový do purpuru,

v perel dvojí ztajen šňůru

amulet!

Krok i poskok výbojný,

přehojný,

pás jak bambus pohyblivý,

horký dech vlá z černé hřívy

opojný!

Ať se ztulí, ať se hne,

tajemné

všecko na ní, cinká, zvoní,

ať se tyčí, ať se kloní,

ať se pne!

Hoří barvy! Svítí skvost!

Naivnost

tančící tu zradí loutku,

však spí v retů dětských koutků

Smyslnost!

Chvějná ňadra, pružný bok,

tisíc slok

o rozkoších cizích šepce,

co se nožka zvedá křepce

v nový skok!

Dítě ulic delhických,

co tvůj smích

říci chce mi, co tvé oči,

z nichž se Mladost po mně točí

v paprscích?

Též jsem býval, jako tys,

mladým kdys,

co mám z jara doby svěží,

v důlku smavé brady stěží

skryla bys!