POD OBRAZ ROSSETTIHO.

By Otokar Fischer

Co na slunečních hodinách stín matný času chvátá,

ty vrůstáš, světlá, bez hnutí ve věčna svatou říš,

ty mluvíš touhou němých rtů, Beatrix o beata,

pod přimhouřeným pohledem jež nový život zříš.

Já, zbožný pohan, modlitbou tě vzývám světské slasti:

sen víček zaplaš blažených, jež vnitřní září mdlá!

Království světa tohoto k tvým nohám chce se klásti,

nad věcmi v stříbru příslibů vita nuova plá.