POD OBRAZEM.

Je tmavý les jen dokola

a na boru obraz Panny,

a pod ním lampička plápolá –

je starý a oprýskaný.

A někdo jej kvítím ozdobil,

ještě se rosa v něm třpytí –

já nemám tušení, kdo to byl,

však srdce mé s ním něhu cítí.

A v náručí beru loutnu svou

a hraji a hraji a hraji,

a nábožné city mi v duši vrou

a na rtech mi do písně zrají:

„Královno milosti,

Matko Milosrdenství,

Živote, Sladkosti,

výkvěte ženství –

buď zdráva, Maria!

K Tobě, slyš, voláme,

vyhnaní synové Evy,

v Tebe my doufáme,

že Boží utišíš hněvy –

buď zdráva, Maria!

Skloň oči laskavé,

studny milosrdenství,

ukaž nám Dítko své,

koruno ženství –

buď zdráva, Maria!“