POD PĚSTÍ.

Již s jásotem četl jsem tvoji poslední vůli,

že po tobě dědicem času a prostoru jsem.

Tu roztrhals náhle domnělou závěť svou v půli

a všemocným pánem mi určils osud a zem.

Již zřel jsem tě z blízka a čekal, ze stínu stromů

že vyjdeš a překročíš tichý, bílý můj práh.

Tu mrštil jsi bleskem svým prudce po klidném domu

a spálil jej celý, obrátil v popel a prach.

Již věřil jsem: ztajen jsi v květu, zvířeti, lidech,

jak před velkým Mojžíšem kdysi uprostřed kře.

Tu na zem jsi žíravý plamen pojednou vydech'

a řekl: Ať všechno na mojí hranici mře.

Ó, hrozný! Tvá ruka vinné i nevinné trestá,

jak vzbouřenců dobyté město šílený král.

Je lidskými lebkami k tobě dlážděna cesta,

jež počátku nemá a běží v nezírnou dál...