POD PODOBIZNU MÝCH DĚTÍ.

Jak držíte se tady, moje děti,

ó, tak se držte spolu v žití celém,

v dnech běd i plesu, hruď kdy chví se želem,

i srdce výš kdy za skřivanem letí!

Ty, hochu, stůj ve vichru s pevným čelem,

hleď prudké vlny od ní odrážeti,

a ty, ó, dítě, v muk a sporů změti

buď mírem, láskou jeho spasitelem!

Já nepoznal jsem také lásky ryzí

bez sobectví, kdy vlastní bolest mizí,

když jeden z rodných k Štěstí kráčí dveřím.

Leč v pravou, čistou lásku tu přec věřím,

ji od vás prosím, je mi sladkou visí,

a vaše štěstí vlastní ztrátou měřím.