Pod podobiznu Viktora Huga.

Vím, nebudeš číst řádky tyto,

zní v netečný dav, prázdný vzduch;

však zdali víme,

čím dětský ret neb lebka holá,

modlitbou jásá, úpí, volá,

co tajně v srdcích dříme,

že jistě uslyší to bůh?

Tak cítím klidně tuto píseň,

nechť pro tebe je ztracena!

ji píšu sobě.

Jak tys mne sílil v trudu, práci!

Nechť moje loď se v bezdno kácí,

již pro mou lásku k tobě

jest lidstva jitrem zlacena.