Pod růžovým v poli keřem zrodila se Jana...

Pod růžovým v poli keřem zrodila se Jana,

zrodila se, vzrostla, kvete jako růže planá,

jako planá růže kvete, jako plná voní,

v její klín se moje hlava ráda v soumrak kloní.

Jano, moje, Jano!

Co mi černou hlavou těká, co v ní divě víří,

vroucím Jana obejmutím skonejší a smíří,

a co v ňadrech rozplakáno a co v ňadrech vzlyká,

léčit umí políbením, líp než ostřím dýka.

Líbej, líbej, Jano!