POD SNĚHEM. (II.)

Šedivá mlha kouří u lesa,

nizounko visí kalná nebesa,

div jejich klenba na zem neklesá...

Dole vše bílo v celém okolí,

z obzoru řadem pouze topoly

vztyčují tmavě zřidlé chocholy.

Pod nimi cesta mizí v závěji –

však není tknuta ani šlépějí,

a zvonky saní nad ní neznějí...

Zapadla kolej, ztracen mostu sled,

sníh, všade sníh jen bílou pěnu zved’,

a země pod ním utuhla jak led.

Mrtvo a prázdno, až to zaleká,

neslyšet hlásku z blízka, z daleka,

nevidět ptáčka ani člověka...