Pod sněhem.

Pod bílým sněhu příkrovem

zem celá dříme tichým snem.

A ještě víc ho dopadá

na klidnou ves a na lada.

A každé křoví, každý strom

se halí v bílém plášti tom.

I na hřbitově sešlý kříž

je k nepoznání pod ním již.

A hroby všechny kryty jsou

jen velkou plachtou jiskřivou.

Ba kraj ten sám je jako hrob,

kde není tuchy prošlých dob.

Jej chvilkou vzruší vran jen hlas –

ty prolétnou – a ticho zas. – –

Tak šediny snad přikrejí

ty rovy mladých nadějí.

Klid bude v srdce hlubině

jak v posněžené krajině...