POD ŠVABINSKÉHO PORTRÉT MASARYKŮV.

To vše, co zasil na své žitím pouti

v zem českou, viděl zráti, výš se pnouti

v žeň radostné a krásné úrody.

Z té práce tvrdé na úhoru starém

mu v podzim žití zkvetl českým jarem

květ rudobílý naší svobody.

A laurem, jejž mu lid dal v důkaz díků,

dnes věnčí přílbu českých bojovníků,

těch, kteří pro vlast zmírali,

těch reků, kteří nevrátí se domů. –

Však komu dáti druhý vavřín? Komu?

Tak ptá se, hledě teskně do dáli.