POD TÍHOU VŮNÍ.

Tvá hlava už v rakvi je vryta

do poslední podušky zbylé

a ve květů záplavě bílé

se pikantní nosík tvůj kmitá.

Jak zdvižen je zhrdavě vzhůru

a nozdrami na svět se dívá –

co v oči své slzavou chmůru

si láká kol družina lživá.

Ten nosíček jemný!.. Já v snění

na lásky Tvé vzpomněl jsem příval:

Tvých rozkoší labužná chvění

rád na jeho chřípích já zříval!

To byla as ohromná tíha

těch vůní, jež ssála Jsi v žití!

Jak zhrdavě nosík tvůj zdvihá

se nad spoustou jarního kvítí!

Však tušil jsem dávno, mé dítě,

že, syto už nejprudší vůně,

Tvé nezkrotné srdéčko skrytě

po tajemných aromách stůně.