Pod topoly.

Šum ve vršcích topolů,

jemný větřík sotva dýchá,

ve dojemném hlaholu

zní to jako hudba tichá.

Šumí to a přestává,

tichne to a roste zase –

píseň dlouhá, dumavá,

vzdechy, šepty mnohohlasé!

Jak to hraje v topolech,

stín za stínem dolů splývá,

hudba, stín a jas a vzdech:

tvoje tvář mi z všeho kývá.

Tvoje drahá, bledá tvář

i ten úsměv sladký, svěží

a já cítím v srdci zář,

jež tam v dálných polích leží...