Pod tou jabloní...

Pod tou jabloní, pod tou jabloní

tiše skloněnou tíží dlouhých let,

zemí prohnutou drn se zelená,

vadne růžový, napadaný květ.

Obzor daleký s důvěrnými sny

s teplem linií svítí v její stín,

drne zelený, slzou kropený,

sama klesám dnes v svěcený tvůj klín.

A s těch zkřivených ramen jabloně

visí tajemně jako v kostele

lampa krvavá – nikdo nevidí,

že mi její zář kane po čele.