Pod tvůj krov rád panenku bych ved si

Pod tvůj krov rád panenku bych ved si

znejmilejší, žití mého jaro,

rád bych, Osud však řek’ zpurně: „Nechci!“

Nebudeš, nechť, stará naše faro,

vítati nás na katechismus,

nebudeš, chalupo, hnízdem Mus,

nestisknu tam ženu na svou hruď,

nepocítím v tobě slast „divinam“,

chalupo má, ženo, s bohem buď!

Musím jinam!