Podaná ruka

Podaná ruka mimojdoucímu,

který se ohlížel po ní,

jest u cesty smutné, u cesty dlouhé

květ, který voní.

Podaná ruka, zcela prosté gesto,

jež čekáním vděčnosti nemaří času,

je ptačí píseň v náhlé samotě,

když zastesklo se po živém hlasu.

Podaná ruka, větévka tenká,

kterou jsi nabídl tonoucí včele,

pomáhá kovat železný řetěz,

v němž živé živému věrno je cele.

Podaná ruka kterékoli věci,

k světlu se deroucí vedle tebe,

svěžejším činí stromů stín,

teplejším hvězdnaté nebe.

Nesmírná útěcha line se z věnce,

jejž tvoříš, přispěl-lis, přispěti moha.

Podaná ruka na kterémkoli místě

pravého tvoří boha.