Pode mrakem.

Úzkostlivé, dusné je to

mrtvé ticho pode mrakem,

a to srdce v nejistotě

v rozmýšlení všelijakém.

Ani bouře, ani jasno,

je to smrt? či živobytí?

a to srdce v tichu mrtvém

zdali sebe samo cítí?

O kdyby tak hrom udeřil!

třeba pálil, bude lépe!

jednou spálí – a to srdce

nebude v své bídě slepé.

Milá je ta hromu rána

srdci v trapné nejistotě,

a byť nesla utrpení, –

mluví aspoň o životě!