Poděkování.

Jak děkovat ti,

že o chudobě lásky své

dovedl's promluvit v čas,

že's nevzal vše

a lásku mou nezničil v ráz

jako květ,

který noha v prach zašlápne.

Teď opuštěná

seděla bych u prašných cest

a bolesti víc bych měla,

než člověk může snést.

A zatím

dlím v duchu s tebou

v styku nejčistším

a vím,

že jednou vše ti splatím –

lásku tvou i odříkání,

a jako hvězda na večerní nebe

vzpomínky leskem se ti vrátím.