PODĚKOVÁNÍ

Dočkat jsem se chtěl té chvíle, vzkřiknout: Volný jsem a padnout,

dub jak bleskem pokácený, uzřít vše kol zkvést, sám zvadnout!

Dnes mřít nechci, po vzkříšení činů a dnů příštích lačný,

výš a dál jak orel toužím v slunečno, v rej blesků mračný.

Hrozná, sladká odpovědnost srdce zdírá, rve a souží,

kdo stál u kolébky děje, křestným kmotrem býti touží.

A kdo štěstí měl a jednat přála mu dnů plodná vesna,

díkůčinění on vroucně křiknout musí k zemi klesna:

Díky, že z nás každý zněl v tom hlasu, jenž vše nes’, co lidské,

že jsem tónem byl, jejž ještě slyšet v písni heroické.

Že jsem v svědomí byl živých, v mrtvých zmíral statečnosti,

v otců nezlomné žil víře, v matek hrdé vznešenosti.

Že jsem součástkou byl klíče, který odemk’ žalář kletý,

zrnko, símě, které vzešlo, zdupané kdys před sta lety.

Z vůle hrdinské, že z blanické jsem roty vyvstal skvělé,

a že s mučedníků svědomím jsem věřil v Spasitele.