Podletí.

Krutá zyma pominula,

Havránek se navracý,

A studenost již zhynula,

Opět zpívají ptácy;

Dříví se listím pomalu

Již zase přiodívá,

Můž vzdát člověk za to chválu,

Když se tak na to dívá.

Kvítíčko se již rozvijí,

A polehku rozkvetá,

Ostří větrové pomíjí,

Již jest po zymě veta.

Již hojnější potůčkové

Z hor se dolů zpouštějí,

A ustydlí pramýnkové

Zcela se rozpouštějí.

Již se pozorní lesové,

Od zymy obnažení,

Oblékají v šaty nové,

Nádherně přistrojení.

Ževěna lesní Bohyně,

Zas nabýva své krásy,

Též y její přítelkyně

Dryades mění vlasy.

Již líbější potůčkové

Svá křídla zas rozvíjí,

Též ty bouřliví vichrové

Své měchy v chundel svíjí.

Ptactva rozliční kůrové

Již svou hudbu strojejí,

Jaké největší králové

V svých sýdelnách nemají.

Y ti stromové svým hnutím

Jakýs zvuk vydávají,

Též větve lehkým kynutím

Líbeznost přidávají.

Co pěkné barvené kvítí

S tou svou vší rozličností?

Jenž se tak v své kráse třpytí

Jak hvězdy na vysosti.

Co pak ta jasnost slunečná,

Co ty papršlky zlaté?

Co y ta světlost měsýčná,

Co ty hvězdy rohaté?

Co lahodní větříčkové,

Co zelený lesýček?

Co stříbrní potůčkové,

Co ten libý slavíček?

Všecko radostí oplývá,

Všecko jest v veselosti,

Všecko zas letem okřívá,

A nabývá čerstvosti.

Odstupte pryč truchlivosti,

Odejděte za moře,

Ty smutku s truchlou žalostí,

Y vy všeliká hoře!

Z mého srdce již co nejdál,

Hned se pryč odstěhůjte,

Bych se jen radosti oddal,

Aniž se víc vracůjte!

Neb dnes ještě jsa vás sproštěn,

Počnu se radovati,

Tak těžkého jha jsa zhoštěn,

Budu poskakovati,

A do zeleného háje

Hned se odsud odberu,

V němžto daleko od kraje

Zahraji na cyteru.

Budu y hlasem zpívati,

Až se ten hlas roznese,

Tak veselím oplývati

V tomto zeleném lese.

Ta má kratochvíl nejlepší

Bude rozkoš v tesknosti,

To mně nad všecko milejší,

Nic po jiné marnosti.