Podletí.

Hle hle! kterak v překrásném podletí

Tamto zvířátko na kvítek letí,

Křídlaté, ješto slove včelička,

Hnízdo sy slepuje vlaštovička,

Rozmrzlí jak plynou potůčkové,

Líbě přehudují slavíčkové.

Grácye se již růží šlechtějí,

Nymfy horské kněžny skotačejí.

Hojně se stkví na paloucých kvítí,

Je zbírají děti k věnců vití.

Tuto žnou outlá drnek jehňátka,

Tamto se učí pásti housátka.

Hle jak kachna na rybníce pluje,

Větříček vinice profukuje,

Z nichžto vůně líbezná vyplývá,

V tekutém povětří se rozlívá.

Slunce vycházý z hory nádherné,

Mračna různě se trhají černé.

Všecko všudy okřívá na světě,

Jako mléko míle jabloň kvete.

Z cyzyny opět táhnou jeřáby,

V chobotách kalných řechtají žáby.

Keř po mnohém již slzení vinný,

Z těhotných ratolestí převonný,

Milostná poupátka vykládá,

Strom široce své větve rozkládá.

A v lůnu rozvitých ratolestí

Nové se stkví ovoce v hojnosti.

Sem sem pospěš děvče roztomilé,

Sednem do stínu chladného přemile

Stromu, jehož Zefírovým váním

Lístíčko šustí pohybováním,

Dle něj plyne potůček stříbrný,

Jehož crčením nás loudí vlny.

Ach! kdož může to místo minouti,

A se rozkoší nerozplynouti.