Podloudníci.

Noc čirotemná, vítr kvílí, hučí,

praskotem, ranou, jak by třisknul hrom,

se v propasť řití vichry skácen strom,

vše v lese stená, chví se, pláče, skučí...

A na hranicích, v neprostupném bučí,

jak přízrak noci v hrůzném běsu tom

dav žen a mužů horstva ve průlom,

s břemeny kvapí, chůzí vichrů prudčí.

S bojácným zrakem, vyděšenou lící,

příšerný jako noc ta bouřlivá,

dav podloudníků prchá přes hranici.

Jen ctnosť je kněžkou na výsluní výši,

však zloba v plášť se noci ukrývá,

a bouři v srdci ruchem světa tiší.