Podnět k radosti.

Proč sy dělat mám trampoty,

Když mi zdraví květe?

Proč jen vážit břímě psoty,

Kteráž srdce hněte?

Radost všude pokynuje

V zemském putování,

Sama věncem korunuje

Také při skonání.

Mámliž jako blázen hekat

Při moudrém vědomí?

A sám na sebe se vstekat? –

Mámť dobré svědomí!

Všecko zuve mne k radosti,

Co stvořil náš Pán Bůh;

Nepoddám se truchlivosti!

Ji nechce zdravý duch.

Slunce ještě jasně svítí

A znik polím dává,

Ještě voní krásné kvítí,

Strom v stínu schovává.

Ještě potok libě zvučí

Po louce zbarvené;

Tichý vítr ještě fučí

Skrz loubí schlazené.

Ještě šťáva hroznů zlatých

Srdce občerstvuje;

Ještě přátel srdcem spiatých

Hubička šťastňuje.

Ještě sady hlučně znějí

Od slavíka zpěvu,

Ještě písně těšit smějí

Bez Božího hněvu.

O! krásná jest ta Boží zem

A hodna radosti! –

Tě užíji, dokud zde jsem,

Bez vší mrzutosti!