Podobenství.

Mnohý básník v potu tváří

Básničky a verše kuje,

Tajný oheň z očí září,

Souměří a přizvukuje;

Brzo v moře hlubiny

Směle se pohrouží;

Když pak se roztouží,

Tmavé hledá skaliny,

Těm svou bolest žaluje,

Naříká a běduje:

Ouvej! běda! Bože! ach!

Až v čtenáři vzniká strach;

Když vychází luna bledá,

Utěchy zas v háji hledá,

Kde objímá stromy

A svolává hromy;

Ouvaly a skály,

Jeskyně a svály

Silným veršem drtí,

Divé šelmy škrtí;

Ať si cestu krví kropí,

Předc jej žádný nepochopí.

Tamto žáček,

Malý uboháček

Před kantorem stojí,

Hlásky slabé pojí,

Přebojácně slabikuje,

Slovíčka a sady kuje;

Tu zas chuďas maličký

Pod bradou má housličky,

Smyčec v slabé pravici –

V umělecké posici;

Notnou trží chválu,

Odehrává skálu;

Pauzy a přestávky,

Přechody a lávky

Slabým hlasem počítá,

Ucho jemně uvítá;

A předc všechny kmotřičky,

Strejčkové a tetičky

Dokazují dočista,

Že z něj bude houslista,

Který v krátkém čase

Beze všeho odporu

Jistě vyrovná se

Panu kantoru.