PODOBENSTVÍ.

Vězení rozbil, okovy střás',

volnosti heslo jak slyšel.

Červánků jitřních v oku měl jas,

z brány když žaláře vyšel.

Domů! Jen domů!.. Roubiti spěl

chatu, již tyran mu zbořil,

rašením květů, v duši jež měl,

v touze sad čarovný tvořil.

By se dřív zhojil z krvavých hlíz,

k studánce vod živých mířil –

ale tu zkalil škůdce mu kýs,

shnilé v ní bahno že zvířil.

Nezhojen, umdlen putuje dál,

domov snů spatřit chce zlatý,

k pochodu znova napial mdlý sval,

políbí práh rodné chaty!

Klopýtá, pádí – raněná laň –

srdce vstříc domovu plesá,

netuší, neví, co čeká naň

před cílem v huštinách lesa.

Dere se vpřed – a zákeřně skryt

rodný, hle, bratr naň číhá,

smrtící záště v oku zlý svit,

vraženou zbraň k líci zdvihá...

Na svaté místo, srdce kde zvon,

míře, zda Kain život splení? –

Dnes jásot svobody – zítra už ston?

V lotra-li bratr se změní??