Podobenství.

By Jaroslav Vrchlický

Když zřím plnou číši vína, myslím na tvé vlasy:

v obou tolik zlatých svitů míhá se a hrá si.

Když zřím plnou číši vína, myslím na tvá ústa,

rubín vína vstříc mi kyne a jak rty dva zrůstá.

Na tvá ňádra myslím, zřím-li vína pohár plný,

tak se dmou, vrou takým ohněm, jako vína vlny.

Ale nejvíc, nejvíc musím myslet na tvé oči:

z těch jak z vína stejně v srdce zlatá jiskra skočí.

A ten žár, jejž v srdci vznítí, nelze stišit pěním,

leda novou číší vína, novým políbením.