Podobizna.

By Antonín Sova

Pleť má tak bledou, žlutí zdá se hrát,

a oko černé z dlouhých plane řas,

tak lesklý má a kučeravý vlas,

jak noci lesk by s vůní svou tam vpad’.

A před zrcadlem vědoma svých vnad,

jak kroutí se, uchvátí kouzlem vás,

krok houpavý a elegantní zas,

i náhlá veselosť i náhlý chlad.

A s neklidem koketních tanečnic

si sedá, nožkou prudce houpajíc. –

A hovor chorobně tak vleče dál,

pln akcentů a neskončených vět,

a pláče hned, když jsi se nejvíc smál,

a vysměje se, že bys plakal hned.