Podolský mlýn.

Mlýn podolský se stále točí

a stále mele, ve dne v noci;

to práškovi je trnem v oči,

leč potěšením panu otci.

Hrd, z okna mimojdoucí měří

a bafá z dýmky, prázden trudu,

a hledí, jak se pěkně čeří

ta stálá voda v čistém pudu.

A bílou čapkou vítá mleče

a do světnice vábí slovy,

řeč od úst jako med mu teče,

leč v mysli počítá, co zloví.

A baví, otvírá jim dvéře:

„No měli jste to břímě tuhé...“

a vesel měřičné jim béře,

však stárek vezme tajně druhé.

A prášek smete ještě třetí,

vždyť mají andělíčka strážce:

toť mládek, který řídí mletí

á líbá mlečky na zanášce!