Podsněžka.

Jeseň v lesích ptačí hovor tlumí,

pod nohou mi rudé listí šumí,

outlé větévky se chladem třesou,

šedým mračnům s kovovými křídly

rosné kapky v těžkých ňadrech stydly,

přes noc hvozdu na skráně je snesou.

Tak i mně juž maně při jeseni

sesypala jíní na temeni

různých mraků žití sivá tíseň,

leč pod krytbou zdumaného čela,

podsněžkou přec útle vypučela

pro malinkou Lilu malá píseň.

V štěstí úsměvu a v blaha tuše

s kořínkem jsem vydobyl ji z duše,

plna rosy je a plna zvuku,

snad jsem pouze já – ach, jak to bodá –

kdo ti, Lilo, v živobytí podá

s takou upřímností kvítí v ruku!