PODVEČER.

Po jezeře větřík dýše,

vlna šplouná tiše, tiše,

zvolna podvečerní stíny

ulehají do hlubiny.

Po hladině loďka pluje,

ale nikdo nevesluje,

slouchá jen, jak vlna šplýchá,

a z ní zvučí cos tak zticha.

Či to ševelí tak třtina,

neb to píseň rusalčina? –

Ne, – to dnes tak srdce zpívá,

na mžik jak s tou krásou splývá!