PODZIM BÁSNÍKŮV.

Přes noc ořech opelichal.

Holý stál tu. Sotva dýchal.

Není plodů, není listí,

v haluzích jen vítr svistí.

Ořech stínil v léta vedře,

sladké plody dával štědře,

čím víc hole do něj bily,

tím víc plodů, více síly.

Celé léto v snění šuměl,

hovořit s mou duší uměl,

až teď náhle stichl zrána –

práce jeho dokonána.

Ke mně též se podzim sklání,

dospívám též z nenadání,

po bojích a hrách a muce

k nebi spjaté strnou ruce.

Vy, jimž plod můj v klín se ronil,

vy, jimž o hlavy snad zvonil,

na mne už se nehněvejte,

v čelo kříž mi udělejte.

Budete kdys také rádi,

když vám nejen kamarádi,

ale také protivníci

pocel míru vtisknou v líci.