Podzim snílka.

Nade mnou hejna krákoravých vran,

jimž otevřel jsem srdce dokořán.

Je podzim; smutný čas je tuláku.

Bez kvítí luh je, lesy bez ptáků.

Po vsi však živo. Lidé veselí.

Sklidili dobře. Znovu zaseli.

Kol sousedů se plížím statků sám,

k radosti cizí tiše přihledám,

a spoustě černých, krákoravých vran

jsem otevřel své srdce dokořán.