PODZIM.

Nad ztichlým krajem mrak si uleh’ líně.

Po zrudlém listí kapky šelestí.

Jak závoj slz na líci nevěstině

na duši mé chví tkáň se bolesti...

Oh – není smrti velké vášni lidské...

Jí lačná ústa země nevssají...

S nadějí v jarní touhy erotické

sesláblá křídla v podzim klesají...