PODZIM.

Je doba zrání:

Dukátové dny svítí.

Trojím spřežením koní přes vybledlé trávy vítr se řítí,

sváží vůni ošlehaných pasek, medový dech jetelů a vřesových strání.

Oblaka stříbří se nad horami.

Západy zapalují ohně na návrší,

paprsky slunce do zoraných brázd prší,

v závojích rodí se jitra a večery modré jdou zasněně nad Iukami.

Nepospíchavým krokem jeseň se blíží.

Dálky se průzračně prohlubují.

Důvěrně praskají pastevců ohně. Větve své jabloně nachylují

znaveny úrody požehnanou tíží.

O blaho dozrání!

O budoucích dnů nedočkavé volání!

Po letech jabloní být, po horkém létě v jeseni plesat,

pod tíží uzrálých plodů klesat...!