PODZIM

Podzim noci nad městem na střechách a věžích

svlékal z listí plačící stromy na nábřežích.

Dravý, lačný milenec lehce hrál si tak vždycky,

aby v dlouhý sen beze snů uspal hypnoticky.

V modrém oku oblohy vášeň už nezaplane,

věrná jen vytrvalost z lásky rozdávané.

Rozdané už za jara, za léta, žár kdy praská.

V modrém oku oblohy včerejší dožívá láska.