Podzim.

Modrý podzimek se věsil na obzory.

Zeleň stonala a vody vzdychaly.

Přišly smutné dny jak slepý žebrák chorý

prosit ku dveřím o kousek soucitu –

Všecky oblohy (jak větry přinesly je)

byly bez zvuku jak zvony z popele.

V podvečerech chladných slízaly se zmije

na krvavé hody žlutých západů.

Člověk ani neví, proč tak líbí se mu

podzimkové kletby žhavých oblaků,

proč by nejraděj se vysmál všemu, všemu –

i těm teplým Snům, jež hřály v podletí –