PODZIM

V zahradě kolem nás tak smutno bylo!...

Den zamlklý kdes v dálce dohoříval

a slunce krvavé se potopilo

do modrých mlh a v žlutých mraků příval.

A na mžik zaplály ty vetché cáry

v rubínech, opálech a zlatě skvělém.

Závojem z perel obetkaly páry

hor čela na západě zkrvavělém.

A my jsme teskně hleděli v ta světla...

Teď rubín shas, teď smaragd, opál za ním

a tmavá rouška na oblohu slétla,

stín šedý rozběhl se k žlutým pláním.

Kraj chladný byl a obzor už se stmíval.

A ticho. Ptáček plakal opozdilý.

Náš zrak se upřen v karmínu pruh díval,

jak zadržet by jej chtěl ještě chvíli...

Až i ten shas' a zapad' v moře na dno.

Tmou vítr slechli jsme, jak žalně svistí,

a v duše naše zavanulo chladno

a naše slzy padly v svadlé listí.