PODZIM.

Mha šedomodrá line z chorých kmenů

v smouhách; v tuhých lupenech

sině se blýští nebe parokruh.

Smrtelná tma stoupá ze studené hlíny,

jak vody stojaté a malátné,

těžko zpilé syrou černotou.

Věci prořídly a cize od sebe

vzdálily se, menší, stuleny.

Žlutý domov vzejde někde v okně.

Trochu prochladlého čpění.

Když se opět blíží skon,

plytkost toho všeho kol

sílí mne a mění

v rozsáhlou prázdnotu.

Ztráty, bolesti a hrůzy

jsou jen mírné vlnky

okeanu nebytí.