PODZIM.

Vítr suché listí honí,

holé větve stromů kloní

jako v tichém, němém bolu

k černé, chladné zemi dolů.

Plaše letí pustou plání

černé hejno dravých kání,

jeho tvrdé skřeky řeží

duši, v které tíseň leží.

Šedé mraky nebem plují,

větry divé krajem dují,

rudá jeseň krví hoří,

duši bolest láme, boří.