Podzim.

By Adolf Heyduk

Nese vítr ze všech stran

krákoravá hejna vran,

smutno, divno k slechu;

množí se to víc a víc,

jedna letí domku vstříc

na doškovou střechu.

Co as nese? Nevím sám,

do chaty se podívám,

potom povím zjista!

Mladá žena jako krev,

slunce v oku, na rtu zpěv,

karkuličky chystá!