PODZIME, PODZIME! (2)

Vlaj podzim si, jen vlaj!

chlad jeho milý

dá tolik síly

dojít až světa kraj.

Je klidný lodi běh,

šum vlny snivý

je konejšivý,

neruší v tichých snech.

Co život sliboval

a co ti nedal,

co’s marně hledal,

teď přijde čas, bys vzal.

Neb život není klam,

je naplnění

a posléz smění

za blaho hořkost nám! –

Vlaj podzim si, jen vlaj,

nám život kyne,

jenž nepomine,

a věčnost – není báj!...