Podzimek. (1.)

Letěli ptáci za horu,

to že tu zima bude;

můj bože, což nám tu v zimě

samotným smutno bude!

Vyšel jsem já si na horu,

za kterou letěli dál,

dlouho se za nimi díval,

dlouho tu zamyšlen stál.

Leťte jen, leťte za sluncem,

víte, či nevíte kam?

mé-li kdes najdete touhy,

zdravte je ode mne tam!

Plaše jak vy mi na podzim

s větrem se odebraly,

kam? nevím; však srdce mé tu

o mrazu zanechaly!

A kdy se s jarem růžovým

ptáci zas vrátíte k nám,

mnoho tu najdete změny,

já ale – zas budu sám! –