Podzimní. (5.)

Perutěmi jeseň třepe

nad doly i horami,

padá listí s naší hruše

a zpomínka z truchlé duše

stojí smutně před námi.

Vítr sviští po strništi,

listy v krátce rozmetá,

a památka za památkou

opouštějí zemi sladkou,

a putují se světa.

Podle zvyku, podle mravu

lípa se zas oděje,

snad i v této slze teskné,

jež se v našich očích leskne,

také jiskra naděje.